Pcheng Pchaj

Pcheng Pchaj
Narození	22. října 1896 Haifeng County
Úmrtí	30. srpna 1929 (ve věku 32 let) Šanghaj
Alma mater	Univerzita Waseda Komunistická univerzita pracujících východu
Povolání	politik
Ocenění	100 hrdinů a příkladných osobností, které mimořádně přispěly k založení Nové Číny
Politická strana	Komunistická strana Číny
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pcheng Pchaj (čínsky pchin-jinem Péng Pài, znaky 彭湃; 22. října 1896 – 30. srpna 1929) byl čínský komunistický revolucionář a rolnický vůdce, ve 20. letech jeden z předních představitelů Komunistické strany Číny, od roku 1927 člen jejího ústředního výboru a politbyra. Byl zatčen a zastřelen kuomintangskými úřady.

Život

Mládí, studium

Pcheng Pchaj se narodil roku 1896 v okresu Chaj-feng v provincii Kuang-tung^[1][2] v rodině zámožného statkáře Pcheng Sina, který svou půdu pronajímal více než 1 500 nájemců. Pcheng Pchajova matka Čou Feng pocházela z chudé rodiny, cheng Sin si ji koupil jako konkubínu, měl s ní tři syny, Pcheng Pchaj byl prostřední z nich.

Roku 1917 odjel do Japonska, kde studoval politickou ekonomii na univerzitě Waseda v Tokiu. Na univerzitě studoval v prostředí silně ovlivněném idejemi socialismu,^[2] byl svědkem rýžových bouří v Japonsku v roce 1918 a ovlivnila ho i Říjnová revoluce v Rusku. V důsledku toho konvertoval z křesťanství na socialismus. Věřil, že přežití Číny může zajistit pouze úplná sociální, politická a ekonomická revoluce a vytvoření socialistického systému.

Organizátor rolnického hnutí

Po absolvování univerzity se v létě 1921 vrátil do Chaj-fengu a vstoupil do Socialistického svazu mládeže Číny.^[1] V říjnu 1921 byl jmenován komisařem okresního úřadu pro vzdělávání (jmenoval ho Čchen Tu-siou, který v té době vedl provinční školský úřad, a také právě založenou Komunistickou stranu Číny).^[2] V úřadu Pcheng Pchaj zakládal nové školy, revidoval učební osnovy a přijímal mladé učitele a ředitele se socialistickými ideály. V roce 1922 zorganizoval prvomájový slavnostní průvod do sídla okresu, kterého se zúčastnili jeho studenti a mnoho chlapců a dívek z bohatých rodin.

Kvůli organizování prvomájového průvodu byl v létě 1922 byl odvolán z funkce. Poté zorganizoval a vedl rolnické revoluční hnutí v Chej-fengu. Své ideje propagoval ve vlastním týdeníku, aby rolníky politicky probudil a povzbudil je k boji za vlastní práva a k osvobození od sociální nespravedlnosti, spálil veřejně všechny své dokumenty o vlastnictví zděděné půdy^[1] a oznámil svým nájemcům, že půda, kterou obdělávají, jim od nynějška patří. Po tomto neobvyklém a upřímném úsilí se mu podařilo založit první rolnické sdružení v Číně, Chajfengské okresní rolnické sdružení. Sdružení vedlo kampaně za nižší nájemné, vedlo bojkoty proti pronajímatelům a organizovalo sociální aktivity (bezplatné školy pro rolníky, zajišťovalo zdravotní péči.^[2] Začátkem roku 1923 se ke sdružení hlásilo asi 16 000 rodin,^[1] což představovalo čtvrtinu obyvatel okresu. Sdružení se rychle rozšířilo i do sousedních okresů.^[2]

Pod tlakem statkářů, kteří se cítili ohroženi rolnickým hnutím, byla roku 1924 rolnické svazy zakázány. Pcheng Pchaj odešel do Kantonu^[2] a vstoupil do Komunistické strany Číny^[1] a Kuomintangu. V Kuomintangu působil jako tajemník rolnického oddělení ústředního výkonného výboru (od jara 1924 do jara 1925, oddělení vedl komunisřta Lin Po-čchü) a podílel se na rozšíření rolnického hnutí v oblastech kontrolovaných Kuomintangem.^[2] Na základě Pcheng Pchajova návrhu ústřední výkonný výbor Kuomintang zřídil Institut rolnického hnutí (existoval v letech 1924–1926), který měl vychovávat mladé idealisty, kteří vzdělávat rolnické masy na čínském venkově. Studium v institutu absolvovalo postupně šest skupin posluchačů, Pcheng Pchaj vedl studium první a páté skupiny studentů, Mao Ce-tung šestou. Na institutu Pcheng Pchaj dokončil svou slavnou Zprávu o chajfengském rolnickém hnutí a v roce 1926 ji publikoval v časopise Čínský rolník. Roku 1925 působil jako tajemník okresního výboru KS Číny v okresech Chaj-feng a Lu-feng (ale i vedoucí rolnického oddělení kuomintangské provinční organizace). Do rodného regionu se mohl vrátit po jeho ovládnutí Kuomintangem. Oživil tamní rolnické hnutí, rolníci pod jeho vedením začali organizovat vlastní samosprávu a provádět pozemkovou reformu.^[2] Roku 1927 odešel do Wu-chanu, pracovat pro tamní vládu kuomintangské levice. Rolnické hnutí v „jeho“ regionu bylo opět zahnáno do ilegality vojsky kuomintangské pravice.

Komunistický revolucionář

V dubnu 1927 Čankajšek a jeho pravicové křídlo Kuomintangu zahájili masakry komunistů v Šanghaji i jinde. Mnoho prominentních komunistů a členů levicového křídla Kuomintangu spolu s desítkami tisíc řadových aktivistů a i jen osob podezřelých z levicové činnosti bylo uvězněno nebo povražděno. Pcheng Paj byl na současně probíhajícím V. sjezdu KS Číny v dubnu–květnu 1927 ve Wu-chanu zvolen členem ústředního výboru. V souvislosti z radikálními změnami ve vedení KS Číny po dramatických událostech první poloviny roku 1927 byl v srpnu 1927 zvolen členem prozatímního politbyra, které převzalo vedení strany. Současně se podílel na přípravě nančchangského povstání, které proběhlo v srpnu 1927;^[2] účastnil se také povstání podzimní sklizně v září 1927. Po porážce povstání se se zbytky povstalců stáhl do hor na pobřeží Kuang-tungu na pomezí okresů Chaj-feng, Lu-feng a Lu-che, kde v listopadu založili takzvaný Chajlufengský sovět, první sovětskou oblast v Číně.^[2] Ovládli velkou část zmíněných okresů, Pcheng Pchaj byl zvolen předsedou sovětu,^[2] řídil provádění pozemkové reformy. V prosinci 1927 byl jmenován lidovým komisařem zemědělství vlády kantonské komuny, téhož měsíce poražené. Na jaře 1928 byl Chajlufengský sovět zničen kuomintangskými vojsky, většinu území ztratil už koncem února, pokusy o ozbrojený odpor přetrvaly do května 1928.^[2] Pchen Pchaj prchl do Šanghaje.

Na VI. sjezdu KS Číny (proběhl nedaleko Moskvy v červnu–červenci 1928) byl zvolen členem ústředního výboru a kandidátem politbyra. Vedl rolnické oddělení ÚV^[2] a byl členem ústřední vojenské komise strany. Na zasedání politbyra v listopadu 1928 byl převeden mezi členy politbyra.

Dne 24. srpna 1929 byl spolu s kolegou z politbyra Jang Jinem a dalšími zatčen na území šanghajské koncese a vydán kuomintangským úřadům.^[2] Čou En-laj (člen stálého výboru politbyra, ve vedení KS Číny odpovědný za bezpečnostní otázky) se svými spolupracovníky se pokusil o osvobození Pcheng Pchaje, ale neuspěl. O několik dní později, 30. srpna, byl Pcheng Pchaj i Jang Jin na příkaz Čankajška zastřeleni. Zatčení Pcheng Pchaje a dalších umožnila zrada tajemníka ústřední vojenské komise KS Číny Paj Sina. Čou En-lajovi lidé zrádce vypátrali 11. listopadu téhož roku zabili na území francouzské koncese v Šanghaji.

Rodina

Pcheng Pchajovi bratři Pcheng Chan-jüan a Pcheng Šu se připojili k jeho revolučnímu hnutí v Chaj-fengu a přišli o život při jeho obraně. Čínská lidová republika je vyznamenala jako „mučedníky revoluce“.

Roku 1912 se oženil s Cchaj Su-pching, se kterou měl tři syny. Manželka byla zatčena a zabita kuomintangskými vojáky.^[2] Prostřední syn Pcheng Š’-lu (1925–2021) byl konstruktérem jaderných reaktorů pro ponorky čínského námořnictva.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peng Pai na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pcheng Pchaj na Wikimedia Commons

Člen vedení Komunistické strany Číny

5. politbyro ÚV KS Číny (květen 1927 – červenec 1928) politbyro od května 1927 členové politbyra stálý výbor (do července 1927) Čchen Tu-siou (do července 1927 generální tajemník ústředního výkonného výboru) • Cchaj Che-sen • Čang Kuo-tchao • Čou En-laj (prozatímní člen stálého výboru, do června 1927) od června 1927 i Čchü Čchiou-paj (do června 1927) • Tchan Pching-šan Li Wej-chan • Čchü Čchiou-paj (v červnu 1927 člen stálého výboru) • Tchan Pching-šan (od června 1927 člen stálého výboru) • Li Li-san • Čou En-laj (do června 1927 prozatímní člen stálého výboru) kandidáti politbyra Su Čao-čeng • Čang Tchaj-lej prozatímní stálý výbor (červenec – srpen 1927) Čang Kuo-tchao • Li Wej-chan • Čou En-laj • Li Li-san • Čang Tchaj-lej prozatímní politbyro od srpna 1927 členové stálý výbor Čchü Čchiou-paj (předseda prozatímního politbyra) • Su Čao-čeng • Li Wej-chan od listopadu 1927 i Čou En-laj • Luo I-nung (zatčen a zabit v dubnu 1928) od února 1928 i Siang Jing od května 1928 i Luo Teng-sien • Žen Pi-š’ Siang Čung-fa • Luo I-nung (od listopadu 1927 člen stálého výboru) • Ku Šun-čang • Wang Che-po (do října 1927) • Pcheng Pchaj • Žen Pi-š’ (od května 1928 člen stálého výboru) kandidáti Teng Čung-sia • Čou En-laj (od listopadu 1927 člen politbyra a stálého výboru) • Mao Ce-tung (do listopadu 1927) • Pcheng Kung-ta (do listopadu 1927) • Čang Tchaj-lej (padl v prosinci 1927) • Čang Kuo-tchao (do listopadu 1927) • Li Li-san • → 6. politbyro 6. politbyro ÚV KS Číny (červenec 1928 – červen 1945) politbyro po 1. zasedání ÚV v červenci 1928 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Su Čao-čeng • Siang Jing • Cchaj Che-sen Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao kandidáti kandidáti stálého výboru Li Li-san • Jang Jin • Sü Si-ken Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien • Pcheng Pchaj • Lu Fu-tchan politbyro po změnách na zasedání politbyra v listopadu 1928 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Li Li-san • Su Čao-čeng (zemřel v únoru 1929) • Siang Jing • Jang Jin (zatčen a zabit v srpnu 1929) Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao • Pcheng Pchaj (zatčen a zabit v srpnu 1929) kandidáti kandidáti stálého výboru Sü Si-ken Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien • Lu Fu-tchan politbyro po 3. zasedání ÚV v září 1930 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Siang Jing Li Li-san • Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao • Kuan Siang-jing kandidáti členové stálého výboru Sü Si-ken (od října 1930) kandidáti stálého výboru Sü Si-ken (do října 1930) Luo Teng-sien • Lu Fu-tchan • Wen Jü-čcheng • Li Wej-chan • Ku Šun-čang • Mao Ce-tung politbyro po 4. zasedání ÚV v lednu 1931 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV; zatčen a zabit v červnu 1931) • Čou En-laj • Čang Kuo-tchao • Wang Ming (od února 1931) kandidáti stálého výboru Sü Si-ken (zatčen v září 1932) • Čchen Jü • Lu Fu-tchan Siang Jing • Žen Pi-š’ • Wang Ming (od února 1931 člen stálého výboru) kandidáti Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien (zatčen a zabit v srpnu 1933) • Wen Jü-čcheng (do května 1931) • Ku Šun-čang (zatčen v dubnu 1931) • Mao Ce-tung • Wang Kche-čchüan (vyloučen ze strany koncem ledna 1931) • Liou Šao-čchi prozatímní politbyro od září 1931 členové stálý výbor Čchin Pang-sien (pověřen celkovým řízením ÚV) • Čang Wen-tchien • Lu Fu-tchan (zatčen v lednu 1933) Kchang Šeng • Čchen Jün • Li Ču-šeng (zatčen v červnu 1934) • Liou Šao-čchi • Chuang Pching (zatčen v prosinci 1932) • Wang Jün-čcheng (zatčen v únoru 1933) politbyro po 5. zasedání ÚV v lednu 1934 členové ústřední sekretariát Čchin Pang-sien (do února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV) • Čou En-laj • Čang Wen-tchien (od února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV) • Čchen Jün (člen ústředního sekretariátu do června 1935) • Siang Jing (člen ústředního sekretariátu do října 1934) od ledna 1935 i Mao Ce-tung od února 1935 i Wang Ťia-siang Čang Kuo-tchao • Žen Pi-š’ • Wang Ming • Kchang Šeng • Ču Te • Mao Ce-tung (člen ústředního sekretariátu od ledna 1935) • Ku Cuo-lin (zemřel v květnu 1934) • Čchen Jün (do června 1935 člen ústředního sekretariátu) • Siang Jing (do října 1934 člen ústředního sekretariátu) od srpna 1935 i Čchen Čchang-chao (do 1935) • Čou Čchun-čchüan (do 1935) od ledna 1936 i Pcheng Te-chuaj • Lin Jü-jing (do 1936) kandidáti Wang Ťia-siang (člen politbyra a ústředního sekretariátu od února 1935) • Liou Šao-čchi • Kuan Siang-jing • Teng Fa • Kchaj Feng politbyro po zasedání politbyra v prosinci 1937 členové ústřední sekretariát sekretariát od prosince 1937 Čang Wen-tchien • Mao Ce-tung • Wang Ming • Čchen Jün • Kchang Šeng od března 1940 i Žen Pi-š’ pracovní konference sekretariátu od srpna 1941 Mao Ce-tung • Žen Pi-š’ • Wang Ťia-siang • Wang Ming • Čang Wen-tchien • Čchen Jün • Kchaj Feng sekretariát od března 1943 Mao Ce-tung (předseda sekretariátu a politbyra) • Liou Šao-čchi • Žen Pi-š’ Čou En-laj • Wang Ťia-siang (od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu) • Čchin Pang-sien • Siang Jing (padl v lednu 1941) • Čang Kuo-tchao (v dubnu 1938 přešel ke Kuomintangu a odvolán) • Žen Pi-š’ (člen ústředního sekretariátu od března 1940) • Ču Te • Pcheng Te-chuaj • Čang Wen-tchien (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Wang Ming (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Čchen Jün (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Kchang Šeng (do srpna 1941 člen ústředního sekretariátu) • Teng Fa kandidáti Liou Šao-čchi (člen ústředního sekretariátu od března 1943) • Kchaj Feng (od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu) předsednictvo sedmého zasedání ÚV od května 1944 členové Mao Ce-tung (předseda ÚV a předsednictva) • Ču Te • Liou Šao-čchi • Žen Pi-š’ • Čou En-laj 5. politbyro ← • → 7. politbyro