Metro v Petrohradu

Metro v Petrohradu
Písmeno M petrohradského metra
Základní informace
Délka sítě	124,8 km
Počet linek	5
Počet stanic	72
Datum otevření	15. listopadu 1955
Parametry
Typ metra	klasické metro sovětského typu
Rozchod koleje	1520 mm
Přívod proudu	přívodní kolejnicí
Napětí	825 V
Vozy a zázemí
Nasazené typy vozů	Soupravy E Soupravy 81–71 Soupravy 81–72 Soupravy NěVa
Depa	5
Mapa sítě
Schéma sítě petrohradského metra
Externí odkazy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petrohrad, druhé největší velkoměsto v Rusku, má vlastní systém podzemní dráhy. Tvoří jej 5 linek, radiálně vedené a spojující historický střed města s jeho novějšími částmi.

Historie

První projekty

První plány na výstavbu metra existují již od roku 1899. Byla vyhlášena soutěž, v níž se objevilo velké množství projektů. Jejich základním a jednotným prvkem ale bylo propojení všech nádraží spolu s Něvským prospektem, hlavní dopravní tepnou města. Jednalo se tehdy ještě o nadzemní městskou dráhu.

Na počátku 20. století se objevil návrh P. I. Balinského, který na něm pracoval několik let, považován za velmi významný pro historii metra v Petrohradu. Mělo vzniknout šest linek, z toho dvě okružní. Celková délka sítě by dosáhla 172 km; vzniknout mělo mnoho mostů a estakád. Výstavba by si vyžádala náklady ve výši 190 milionů tehdejších rublů.

Nakonec se však ukázalo, jak náročná stavba v oblasti s písčitým a velmi komplikovaným podložím bude, proto se výstavba nerealizovala. Situaci rovněž ztížila i říjnová revoluce a změna priorit země.

Realizace

Kopat se začalo až v roce 1940 a stavělo se 15 let (ražbu tunelů však přerušila 2. světová válka a blokáda Leningradu). Po válce se ještě měnily trochu projekty, opět se začalo se stavebními pracemi 3. září 1947. Město bylo ve srovnání s Moskvou více poničené válkou, a proto bylo nutné stavební kapacity využít na potřebnějších místech (obnova nádraží, ulic apod.). Na podzim roku 1955 už se vše dokončovalo. 7. října téhož roku projel první zkušební vlak tratí a 15. listopadu se konalo slavnostní otevření prvního úseku, spojujícího všechna významná nádraží ve městě, dnes součást Kirovsko-Vyborské linky (označená červeně).

První léta rozvoje metra

V roce 1961 přibyla druhá linka, o šest let později třetí; tím se v centru města vytvořil přestupní trojúhelník. Roku 1985 byla otevřena ještě linka Pravoberežnaja.

Postsovětské období v rozvoji metra

Na začátku roku 1992 probíhaly stavební práce na celkem 14 stanicích, nacházejících se na několika úsecích po celém městě. Jednalo se o 6 stanic „přímořského rádiusu“ (Admiraltějskaja, Sportivnaja, Čkalovskaja, Krestovskij ostrov, Staraja Děrevňa a Komendantskij prospekt), dvě stanice na Pravoberežné lince (Spasskaja a tunel do stanice Narodnaja), dále také i stanice Parnas (otevřena teprve v roce 2007), stanice „frunzenského rádiusu“ (Zvenigorodskaja, Obvodnyj kanal, Volkovskaja, Bucharestskaja, Meždunarodnaja). Pokud by bylo dodrženo tempo výstavby ještě z let osmdesátých, bylo by možné tyto stanice dokončit do pěti až šesti let. To však předpokládalo dosatatek finančních prostředků.

Roku 1994 bylo navrženo vybudovat v dalších deseti letech celkem 61 stanic na třech zcela nových linkách. Přestože první z nich (pátá) už byla ve stavbě, nakonec se právě kvůli problémům, které prostihly v 90. letech celou zemi otevřelo v této době mnohem méně – jen šest stanic. Navíc stárl také i vozový park, problematické se stalo i několikaleté rozdělení první linky na dvě kvůli technickým problémům (vnik podzemní vody). Metro začalo být sponzorovaným projektem.

První úsek páté linky byl otevřen v roce 2008. Podle velkolepých plánů má existovat kolem roku 2030 již okolo osmi linek (v mnoha projektech se objevuje i linka okružní) a hlavní dopravní zátěž tak připadne metru.

Dne 3. dubna 2017 došlo mezi stanicemi Technologičeskij institut a Sennaja ploščaď k bombovému útoku.

Vývoj stanic

Zatímco stanice budované v 50. letech se podobají soudobým z Moskvy, výstavba z let 60. a 70. je více strohá a spartánská, nakonec začaly převažovat stanice jednolodní. Petrohradskou specialitou jsou také stanice metra uzavřeného typu, které nemají přístupné boční lodě; jsou zavřené dveřmi, které se otevřou jen při příjezdu vlaku. Na rozdíl od jiných měst bývalého SSSR, kde bylo rozšířeno v jednu dobu více typů stanic, v Petrohradu docházelo k pravidelnému střídání.

Linky

#	Název linky	Otevření	Otevření poslední stanice	Délka	Počet stanic	Počet vozů ve vlacích	Průměrná vzdálenost mezi stanicemi	Průměrná rychlost (včetně zastávek)	Cestovní čas	Průměrná hloubka stanice
	Kirovsko-Vyborgskaja	15. listopadu 1955	29. prosince 1978	29,65 km	19	8	1,647 km	38,68 km/h	≈ 46 min	−49,95 m
	Moskovsko-Petrogradskaja	29. dubna 1961	22. prosince 2006	30,1 km	18	6	1,771 km	39,39 km/h	≈ 46 min	−44,50 m
	Něvsko-Vasileostrovskaja	3. listopadu 1967	26. května 2018	27,6 km	12	6	2,618 km	42,38 km/h	≈ 40 min	−49 m
	Lachtinsko-Pravoberežnaja	30. prosince 1985	7. března 2009	11,21 km	8	7	1,601 km	42,08 km/h	≈ 16 min	−62,38 m
	Frunzensko-Primorskaja	20. prosince 2008	3. října 2019	26,24 km	15	8	1,749 km	42,96 km/h	≈ 41 min	−56,73 m
Celkem				124,8 km	72		1,877 km	40,61 km/h		−52,52 m

Statistiky

Současný systém metra tvoří 5 linek s 67 stanicemi a celkovými 116,6 km tratí. Většina stanic je budovaná hluboko pod zemí. 15 je konstruováno jako jednolodní, 14 se sloupy, 13 s prostupy, 3 jsou mělce založené se sloupy a 3 stanice jsou povrchové. Pět dep vypravuje celkem 1403 vagónů nasazených na 188 vlacích, přepraví denně 3,43 milionu cestujících.

Vozový park

V Petrohradském metru jezdí vlaky několika typů, deponováno je dohromady 1476 vozů. Nejstaršími jsou typu E, vyrobené v dnešním závodě Metrovagonmaš u Moskvy. Mezi novější pak patří soupravy typů Em a 81-71, rovněž původem z moskevského závodu. Ovšem ne všechny; některé z nich byly vyrobené přímo v Petrohradu, v tehdejší továrně Leningradskij vagonosrojitelnyj zavod imeni I. J. Jegorova (rusky Ленинградский вагоностроительный завод им. И. Е. Егорова). Menší část vozového parku tvoří různé modifikace těchto vlaků, jako například 81-540/541 (série těchto souprav byla vyrobena přímo specificky pro Petrohrad) a další úpravy vlaků sérií 81-71. V roce 2013 byla podepsána smlouva na 9 šestivozových souprav Něva, které už jsou zde v provozu a 2. 3. 2015 byla vyhlášena společnost OOO VAGONMAŠ, která patří do skupiny Škoda Transportation jako vítěz tendru na dodávku 8 těchto stejných šestivozových souprav,

Vlaky jsou na první lince provozovány osmivozové, na zbylých třech linkách pak mají soupravy vagonů šest. Na nejstarší úseky jsou také vypravovány i nejstarší vozy; zatímco na Kirovsko-Vybrogské lince přepravují cestující vozy typů E a Em, novější 81-71 a jejich modifikace lze potkat na zbylých třech linkách.^[1]

Placení jízdného

V Petrohradském metru se používají turnikety pro vstup i výstup ze stanice. Cestující otevírá turniket například pomocí předplacené karty, na které je zakoupen určitý počet jízd. Displej v přední části turniketu v takovém případě zobrazí počet zbývajících jízd (vstupů). Druhou možností je platba pomocí zakoupeného žetonu, který se vloží do speciálního otvoru v turniketu. Žetony a karty se prodávají v pokladnách. Nicméně, pro nákup žetonů nebo nabití dalších jízd na kartu jsou k dispozici i automaty. Výstupní turnikety fungují automaticky bez nutnosti použití karty či jiného způsobu otevření.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Metro v Petrohradu na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky (rusky) Archivováno 4. 1. 2021 na Wayback Machine.
• Schéma sítě
• Informace o metru na stránkách města
• Informace na stránkách zaměřených na metro, Urbanrail.net (anglicky)
• Stránky obsahující mnoho schémat, projekty na desítky let dopředu i historické mapy
• Fanouškovské stránky
• Druhy jízdních dokladů v ruském metru (česky)