Marcos António Portugal

Marcos António Portugal
Základní informace
Jinak zvaný„Marco Portogallo“
Narození24. března 1762
Lisabon
Úmrtí17. února 1830 (ve věku 67 let)
Rio de Janeiro
Žánryopera
Povoláníhudební skladatel, dirigent a varhaník
Nástrojepíšťalové varhany
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcos António da Fonseca Portugal (také jako Marcos Portugal či Marco Portogallo – 24. března 1762 Lisabon – 17. února 1830 Rio de Janeiro), byl portugalský hudební skladatel, známý především svými operami.

Život

Marcos Portugal se narodil v Lisabonu. Jeho rodiče byli Manuel António da Ascensão a Joaquina Teresa Rosa. Studoval hudbu na Patriarchálním semináři u významného portugalského skladatele João de Sousa Carvalha. Jako čtrnáctiletý student napsal svou první skladbu: Miserere. Ve dvaceti letech se stal varhaníkem a skladatelem lisabonského patriarchátu. Od roku 1784 působil jako dirigent v divadle Teatro do Salitre.

V letech 1792 až 1800 žil v Itálii. Pravděpodobně ho podporoval Princ regent D. João, pozdější král Jan VI. Portugalský. Jako operní skladatel debutoval na jaře roku 1793 ve Florencii operou I due gobbi (hranou také pod názvem Confusioni della Somiglianza). V krátké době zkomponoval dalších 20 oper pro různá italská divadla. Mezi nimi byla i jeho vlastní verze Figarovy svatby na libreto Gaetana Rossiho, která pod názvem La pazza giornata, ovvero Il matrimonio di Figaro měla premiéru v Benátkách v roce 1799

Do Portugalska se Marcos Portugal vrátil v roce 1800. Stal se maestrem v Národním divadle São Carlos v Lisabonu (Teatro Nacional de São Carlos) a byl jmenován hudebním ředitelem Patriarchálního semináře v Lisabonu. Pokračoval v psaní oper a zkomponoval i velké množství sakrálních skladeb. V roce 1811 jej Princ regent povolal do portugalské kolonie Brazílie. V Brazilii se stal hudebním pedagogem regentových dětí a stal se oficiálním královským skladatelem.

V Rio de Janeiro měly premiéru již pouze dvě Portugalovy opery: A saloia namorada (1812) a Augurio di felicità ossia Il trionfo d'amore (1817). Věnoval se hlavně chrámové hudbě. Poslední dochovaný rukopis je datován rokem 1824. V Brazilii zůstal i návratu portugalského dvora do Lisabonu v roce 1821. Sloužil jako učitel hudby dětí prvního brazilského císaře Petra I..

Zemřel jako brazilský občan v Riu de Janeiro v roce 1830

Dílo

Kromě mnoha oper a sakrálních skladeb byl autorem první oficiální státní hymny Portugalska (Hymno Patriótico, 1809) a Brazilie (Hino da Independência do Brasil, 1822).

Ukázka z rukopisu partitury opery Zaira.
Opery
  • Os bons amigos (farsa o intermezzo, 1786, Lisabon)
  • A casa de café (farsa o intermezzo, 1787, Lisabon)
  • A castanheira ou a Brites Papagaia (intermezzo, 1788, Lisabon)
  • L'eroe cinese (1788, Turín)
  • La Bacchetta portentosa (1788, Janov)
  • L'Astuta (1789, Florencie)
  • O amor conjugal (dramma serio, 1789. Lisabon)
  • O amor artifice (farsa o intermezzo, podle Goldoniho hry L'amore artigiano, 1790, Lisabon)
  • A noiva fingida (dramma giocoso, libreto Giuseppe Maria Diodati, 1790, Lisabon)
  • Il molinaro (1790, Benátky)
  • La donna di genio volubile (1791, Parma)
  • La vedova raggiratrice (1791, Řím)
  • Lo spazzacamino principe|Il Principe Spazzacamino (1791, Benátky)
  • O amante militar (intermezzo, podle Goldoniho, 1791, Lisabon)
  • O lunático iludido (O mondo da lua) (dramma, podle Goldoniho Il mondo della luna, 1791, Lisabon)
  • La confusione della somiglianza o siano I due gobbi (dramma giocoso, libreto Cosimo Mazzini, 1793, Florencie)
  • Il poeta in campagna (dramma giocoso, libreto Saverio Zini, 1793, Parma)
  • Il Cinna (dramma serio, libreto Angelo Anelli, 1793, Florencie)
  • Rinaldo d'Este (commedia per musica, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1794, Benátky)
  • Lo spazzacamino principe (commedia per musica, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1794, Benátky)
  • Demofoonte (dramma per musica, libreto Pietro Metastasio, 1794, Teatro alla Scala, Milán)
  • La vedova raggiratrice o siano I due sciocchi delusi (dramma giocoso, 1794, Florencie)
  • Lo stratagemma ossiano I due sordi (intermezzo, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1795, Florencie)
  • L'avventuriere (farsa, libreto Caterino Mazzolà, 1795, Florencie)
  • L'inganno poco dura (commedia, libreto Saverio Zini, 1796, Napoli)
  • Zulima (dramma per musica, libreto Francesco Gonella di Ferrari, 1796, Florencie)
  • La donna di genio volubile (dramma giocoso, libreto Giovanni Bertati, 1796, Benátky)
  • Il ritorno di Serse (dramma serio, libreto Francesco Gonella di Ferrari, 1797, Florencie)
  • Le donne cambiate (farsa, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1797, Benátky)
  • Fernando nel Messico (dramma per musica, libreto Filippo Tarducci, 1798, Benátky)
  • La maschera fortunata (farsa, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1798, Benátky)
  • L'equivoco in equivoco (farsa, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1798, Verona)
  • Gli Orazi e Curiazi (tragedia per musica, libreto Simeone Antonio Sografi, 1798, Ferrara)
  • La madre virtuosa (operetta di sentimento, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1798, Benátky)
  • Alceste (tragedia per musica, libreto Simeone Antonio Sografi, 1798, Benátky, Teatro La Fenice)
  • Non irritar le donne ossia Il chiamantesi filosofo (farsa, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1798, Benátky)
  • La pazza giornata ovvero Il matrimonio di Figaro (dramma comico per musica, libreto Gaetano Rossi, 1799, Benátky)
  • Idante ovvero I sacrifici d'Eccate (dramma per musica, libreto Giovanni Schmidt, 1800, Teatro alla Scala, Milán)
  • Adrasto re d'Egitto (dramma per musica, libreto Giovanni de Gamerra, 1800, Lisabon)
  • La morte di Semiramide (dramma serio, libreto Giuseppe Caravita, 1801, Lisabon)
  • La Zaira (tragedia per musica, libreto Mattia Botturini, 1802, Lisabon)
  • Il trionfo di Clelia (dramma serio, libreto Simeone Antonio Sografi, 1802, Lisabon)
  • La Sofonisba (dramma serio, libreto Del Mare, 1803, Lisabon)
  • La Merope (dramma serio, libreto Mattia Botturini, 1804, Lisabon)
  • L'oro non compra amore (dramma giocoso, libreto Giuseppe Caravita, 1804, Lisabon)
  • Il duca di Foix (dramma per musica, libreto Giuseppe Caravita, 1805, Lisabon)
  • Ginevra di Scozia (dramma eroico per musica, libreto Gaetano Rossi, 1805, Lisabon)
  • La morte di Mitridate (tragedia per musica, libreto Simeone Antonio Sografi, 1806, Lisabon)
  • Artaserse (dramma serio, libreto Pietro Metastasio, 1806, Lisabon)
  • Omar re di Temagene (1810, Modena)
  • A saloia namorada (farsa, libreto Domingos Caldas Barbosa, 1812, Rio de Janeiro)
  • Adriano in Siria (dramma serio per musica, 1815, Milán)
  • Augurio di felicità ossia Il trionfo d'amore (serenata, libreto Marcos António Portugal, su Pietro Metastasio, 1817, Rio de Janeiro)

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Marcos Portugal na anglické Wikipedii a Marcos António Portugal na italské Wikipedii.

Literatura

  • F. J. Fétis, Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique, 2e édition, tome 7e, Paris, Firmin Didot, 1867
  • António Jorge Marques: The religious work of Marcos António Portugal (1762–1830): thematic catalogue, source and text criticism, chronology proposal. (National Library of Portugal / CESEM, 2012, ISBN 978-97-2565-472-9)

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Marcos António Portugal na Wikimedia Commons
  • Volně přístupné partitury děl od Marcose Portugala v projektu IMSLP
  • Stránka věnovaná skladateli.
  • Sborová díla.
Autoritní data Editovat na Wikidatech