Gallia Belgica

Gallia Belgica roku 125

Gallia Belgica („Belgická Galie“) byla provincie Římské říše nacházející se na území dnešní severní Francie, Belgie, Lucemburska, Nizozemska a Německa. Oblast byla Římem dobyta v roce 50 př. n. l., díky tažení Julia Caesara v rámci jeho galských válek. Oficiální římskou provincii z něho však vytvořil až císař Augustus v roce 22 př. n. l. Hlavním městem bylo Durocortorum, čili dnešní Remeš. Provincie byla pojmenována po Belzích, největší kmenové konfederaci v oblasti, ale žili v ní i jiné kmeny: Treveři, Sekvanové, Helvéciové a další. Jižní hranici provincie, tvořenou řekami Marnou a Seinou, označil Caesar za kulturní hranici mezi Belgy a Galy, které od sebe odlišoval. Provincie byla několikrát reorganizována, nejprve se zvětšila a později zmenšila. Diocletianus okolo roku 300 převedl severovýchodní Civitas Tungrorum (dnešní Belgie a jižní Nizozemsko) do provincie Germania Inferior. Zbývající území Gallia Belgica bylo rozděleno na dvě nové provincie, Belgica Prima na východě (kolem Lucemburska a Arden) a Belgica Secunda mezi Lamanšským průlivem a horní Mázou. Hlavní město Belgica Prima, Trevír, se stalo důležitým městem pozdní římské éry. Území bylo dobyto Gerrmány po roce 406.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gallia Belgica na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.