Baltský jantar

Příklady baltského jantaru

Baltský jantar představuje typ mineralizované pryskyřice s vyšším, až 8% podílem kyseliny jantarové, jehož největší naleziště se nachází v Baltském regionu. Odhaduje se, že 90 % světových zásob jantaru se nachází v Kaliningradské oblasti na Sambijském poloostrově[1]. Proces tvorby baltského jantaru je datován v eocénu, přibližně 44 miliónů let nazpět.[2] Odhaduje se, že z třetihorních lesů vzniklo kolem jednoho sta tisíc tun jantaru.[3]

Název „baltský jantar“ je obecný termín, nevztahující se pouze k Baltskému regionu. Jantar se shodnými vlastnostmi, např. ze saských hnědouhelných dolů v Bitterfeldu, nese stejné označení. Původně se předpokládalo, že bitterfeldský jantar vznikl v miocénu před 20–22 miliony let. Srovnání živočišných inkluzí však ukázalo, že se velmi pravděpodobně jedná o vlastní baltský jantar, který byl pouze transportován do miocenních sedimentů.[4] Další naleziště baltského jantaru leží v Polsku a Rusku.

Od poloviny 19. století existovala představa, že pryskyřici, jež dávala vzniknout jantaru, produkoval pouze strom Pinites succinifer. Výzkum z osmdesátých let 20. století ukázal, že se na její tvorbě podílelo více dřevin. Ještě novější analýzy jantaru a pryskyřice z živých stromů pomocí infračervené spektroskopie s Fourierovou transformací (Fourier-transform infrared microspectroscopy, FTIR) vyústily v předpoklad, že za tvorbu pryskyřice byly odpovědné jehličnany z čeledě pajehličníkovité (Sciadopityaceae).[3] Jediným existujícím zástupcem této monotypické čeledě je jehličnatý strom pajehličník přeslenatý (Sciadopitys verticillata).

Paleobiologie

Inkluze baltského jantaru se staly zdrojem vědeckého popisu řady vymřelých druhů živočichů a tříd rostlin.[5]

Fauna

Fosilie brouka z čeledě dlouhanovití
  • Aspidopleura Gibson, 2009[6]
  • Baltimartyria Skalski, 1995
  • Brevivulva Gibson, 2009[6]
  • Electrinocellia (Carpenter) Engel, 1995[7]
  • Epiborkhausenites Skalski, 1973[8]
  • Gracillariites Kozlov, 1987
  • Electrocrania Kuzněcov, 1941
  • Fibla carpenteri Engel, 1995[7]
  • Metapelma archetypon Gibson, 2009[6]
  • Micropterix gertraudae Kurz & Kurz, 2010
  • Neanaperiallus Gibson, 2009[6]
  • Palaeovespa baltica Cockerell, 1909[9]
  • Palaeovespa socialis Pionar, 2005[10]
  • Prolyonetia Kuzněcov, 1941
  • Propupa Stworzewicz & Pokryszko, 2006[11]
  • Stigmellites baltica (Kozlov, 1988)
  • Succinipatopsis Poinar, 2000[12]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Baltic amber na anglické Wikipedii.

  1. ↑ tytuł=Amber Trade and the Environment in the Kaliningrad Oblast. gurukul.ucc.american.edu [online]. [cit. 2015-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-06. 
  2. ↑ Ritzkowski, S. 1997. K-Ar-Altersbestimmungen der bernsteinführenden Sedimente des Samlandes (Paläogen, Bezirk Kaliningrad). Metalla, Bochum, 66: 19–23.
  3. ↑ a b WOLFE, A.P., et al. A new proposal concerning the botanical origin of Baltic amber.. Proceedings of the Royal Society B.. 2009, s. 3403–3412. DOI 10.1098/rspb.2009.0806. PMID 19570786. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  4. ↑ DUNLOP, J.A.; GIRIBET, G. The first fossil cyphophthalmid (Arachnida: Opiliones), from Bitterfeld amber, Germany. Journal of Arachnology. 2003, s. 371–378. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. ↑ Weitschat, W. & Wichard, W. 2002. Atlas of Plants and Animals in Baltic Amber. Pfeil, 256 pp.
  6. ↑ a b c d GIBSON, G. A. P. Description of three new genera and four new species of Neanastatinae (Hymenoptera, Eupelmidae) from Baltic amber, with discussion of their relationships to extant taxa. ZooKeys. 2009. Dostupné online. DOI 10.3897/zookeys.20.161. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie. pensoftonline.net [online]. [cit. 2013-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. ↑ a b ENGEL, M.S. A new fossil snake-fly species from Baltic amber (Raphidioptera: Inocelliidae). Psyche. 1995, s. 187–193. Dostupné online. DOI 10.1155/1995/23626. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  8. ↑ SKALSKI, A.W. Studies on the Lepidoptera from fossil resins. Part II. Epiborkhausenites obscurotrimaculatus gen. et sp. nov. (Oecophoridae) and a tineid-moth discovered in the Baltic amber. Acta Palaeontologica Polonica. 1973, s. 153–160. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  9. ↑ COCKERELL, T.D.A. Fossil Hymenoptera from Florissant, Colorado. Bulletin of the Museum of Comparative Zoology. 1906. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  10. ↑ POINAR, G. Fossil Trigonalidae and Vespidae (Hymenoptera) in Baltic amber. Proceedings of the Entomological Society of Washington. 2005, s. 55–63. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  11. ↑ Stworzewicz E., Pokryszko B. M. (2006). "Eocene terrestrial snails (Gastropoda) from Baltic amber". Annales Zoologici 56(1): 215-224. abstract, abstract
  12. ↑ Jr, P.; George, (2000). "Fossil onychophorans from Dominican and Baltic amber: Tertiapatus dominicanus n.g., n.sp. (Tertiapatidae n.fam.) and Succinipatopsis balticus n.g., n.sp. (Succinipatopsidae n.fam.) with a proposed classification of the subphylum Onychophora". Invertebrate Biology 119: 104. doi:10.1111/j.1744-7410.2000.tb00178.x

Související články

Externí odkazy